Tréninkové intenzity se neustále mění a v přípravě je potřeba tuhle realitu zohledňovat. Když například pojede cyklista ve třiceti stupních, jeho tepová frekvence tím bude ovlivněna. I proto není dobré používat v tréninku jen jeden typ měření, ale ideálně zvolit jejich kombinaci. Další tipy, jak na tréninkové intenzity v praxi se dozvíte v další epizodě podcastu Na stupních vítězů.

V této epizodě podcastu Na stupních vítězů vám odhalíme:

• Jak tréninkové intenzity měřit a proč je nejlepší využívat kombinaci nástrojů?

• Co všechno může ovlivňovat tepovou frekvenci? A z jakého důvodu by tepovka měla být především nástrojem ke kontrole?

• Jak cíl tréninku určuje, který typ měření máte využít? A při jakém tréninku byste měli používat jaký nástroj?

Každý sportovec je schopný se naučit správně vnímat intenzitu svého úsilí. Existuje řada studií, které navíc dokazují, že se na Borgovu škálu vnímaného úsilí dá spolehnout stejně jako třeba na ostatní metody měření – například tepovou frekvenci či watty. Výhodou je, že pokud je sportovec unavený či ve stresu, a tudíž pro něj cvičení ten den reálně obtížnější, subjektivní vnímání mu pomůže udržet tréninkovou intenzitu na správné úrovni – tuhle skutečnost watty nezohlední.

Při vyšetřeních v Centru sportovní medicíny se velmi často setkáváme s hrubým podceňováním či nadhodnocováním intenzity. Především mladí sportovci mnohdy neumí s vnímaným úsilím pracovat a mají problém si určit tempo, které by byli schopni například při závodu udržet. Zařadit Borgovu škálu už do tréninku je jedna z cest, jak se naučit s vnímaným úsilím lépe pracovat.

V této epizodě podcastu Na stupních vítězů vám odhalíme:

·       Proč zařadit Borgovu škálu vnímaného úsilí do tréninku?

·       Jak rozřadit tréninkové intenzity dle vnímaného úsilí?

·       Jak vypočítat stres, který jsme během tréninku vyvinuli na náš organismus?

Poslechněte si také náš podcast o tréninkových intenzitách.

Naše podcasty můžete poslouchat také na Spotify, Google Podcast a iTunes.

V roce 2006 se na start newyorského maratonu postavili dva známí sportovci – běžec Paul Tergat a cyklista Lance Armstrong. Oba měli téměř stejné VO2 max. První z nich trať zvládl za 2:10:10, ten druhý o 49 minut pomaleji. Jak to? Potřebujeme VO2 max doopravdy znát? K čemu nám je i není? I to se dozvíte v nejnovější epizodě podcastu Na stupních vítězů.

 „VO2 max vypovídá o velikosti motoru, nikoliv o výkonu. Nevíte nic o převodovce, řídící jednotce, ani pneumatikách,“  říká v dalším podcastu Na stupních vítězů Jiří Dostal.

 V této epizodě podcastu Na stupních vítězů vám odhalíme:

• Co vlastně VO2 max pro náš výkon znamená? A je opravdu důležité ho znát?

• Jaké hodnoty je lidský organismus vůbec schopen dosáhnout?

• Jak ho můžeme ovlivnit tréninkem?

• Jak moc se hodnota VO2 max mění v čase? A co mi může říct pokles této hodnoty?

• Kdy je naměřená hodnota VO2 max chybná? A proč nejsou výstupy z různých center často porovnatelné?

Poznámka: V podcastu jsme se dopustili jedné chyby - Lance Armstrong běžel newyorský maraton za 2:59:36 a ne za 3:59.

Zajímavosti o VO2 max, které uslyšíte v podcastu

První hodnoty spotřeby kyslíku dokázali lidé měřit už na konci 19. století. V roce 1923 za ni dostali dva vědci Archibald Hill a Otto Meyerhof dokonce Nobelovu cenu. Ve sportu se začala metoda měření VO2max využívat ve 30. letech 20 století. Tedy se začalo chápat, že čím vyšší hodnota, tím vyšší schopnost vytrvaleckého výkonu.

VO2 max poukazuje na to, jak velký metabolický výkon je sportovec schopen dosáhnout. Neříká však nic o přenosu metabolické (biologické) energie na mechanickou. Příkladem může být cyklista Oskar Svendsen, který má vůbec nejvyšší naměřené VO2 max v historii – 96 ml/kg/min. Výkonový profil tohoto Nora ale absolutně neodpovídá této hodnotě. Důvodem je právě nízká ekonomika výkonu. Laicky řečeno, má příliš vysokou spotřebu na daný výkon.

Oproti tomu nejlepší vytrvalci světa v 60. a 70. letech minulého století jako Derek Clayton a Frank Shorter měli hodnotu VO2 max kolem 70 ml/kg/min, což odpovídá úrovni středně dobrého profíka či velmi dobře trénovaného hobíka. S těmito relativně nižšími hodnotami byli schopni dosahovat světových výkonů pod 2:10 min a bylo to právě díky vynikající ekonomice práce.

Hranice jednotlivých tréninkových intenzit nejsou vůbec fixní. Mění se den ode dne i hodinu od hodiny tréninku. Profesionální i výkonnostní sportovec musí být schopen říct, jestli byl pro něj trénink lehký, střední, nebo těžký. Pokud neumí pracovat s vlastním pocitem, tak má obrovské riziko, že dojde k přetížení či neefektivní přípravě. Poslechněte si první epizodu podcastu “Na stupních vítězů” o tréninkových intenzitách a jak na ně v přípravě.

V této epizodě podcastu Na stupních vítězů vám odhalíme:

• Kolik tréninkových intenzit doopravdy je a co vlastně znamenají?

• Proč vůbec potřebujeme tréninkové zóny znát?

• Jak moc bychom měli být při jejich hledání přesní a proč?

• Jak efektivně řídit svůj trénink dle intenzit a jaké nejčastější chyby se dopouštíme?

• Proč nám stačí jen 3, nebo 4 intenzity a jakou roli v tom hraje vnímané úsilí?

• Co všechno umíme při výkonu měřit (např. ventilaci, svalovou saturaci, laktát, VO2max) a proč je v řízení tréninkových intenzit pocit efektivnější než technologie?

Epizodou vás provedou

Jiří Dostal, lékař Centra sportovní medicíny

Vojtěch Hačecký, trenér Centra sportovní medicíny